To může na první pohled znít trochu divně, protože v každé hře se nějakým způsobem vyhlašuje vítěz (kromě kooperativních her), nicméně závodění jako mechanika může fungovat i zcela odlišně. Jednou z nejpřímějších variant je, když se hráči snaží jako první dovést svou figurku do cíle. Jde o tak pradávnou mechaniku, že už ze 3. tisíciletí před naším letopočtem existují v Egyptě, Iráku a Íránu dochované předměty a vyobrazení naznačující tuto herní mechaniku, například v případě Senetu.
Mnoho společenských her však sdílí některé vlastnosti s těmito hrami, aniž by byly řazeny mezi závodní hry. Například charakteristická mechanika házej a posouvej se vyskytuje v Monopoly, kde hráči házejí a posouvají se na políčka, která mohou jejich postup podpořit nebo ztížit, ale neexistuje zde fyzická "cílová čára" a vítězství se nedosahuje pozicí na herním plánu, ale nasbíráním majetku.
Obecně mezi závodní hry bývají zařazeny i tituly, kde konec hry vyvolá určitý efekt, například v Catan, kde hra okamžitě končí, když hráč na tahu dosáhne deseti nebo více bodů.
Ačkoli je závodění poměrně vzrušující herní mechanikou, v moderních hrách se s ní setkáváme poměrně zřídka. Jednou z takových her je Downforce, což je klasická autorské závodní hra s auty. Samozřejmě hra se snaží vyloučit náhodný prvek tím, že místo kostek používá karty, přičemž pikantnost karet spočívá v tom, že většina karet nehne pouze s vozidlem hráče, ale i s vozidly soupeřů. Navíc během závodu je třeba sázet na to, které vozidlo bude vítězem. Sázky tímto směrem mají podobnost s další populární závodní hrou Camel Up, kde se pro vítězství perou velbloudi.
Patrně jednou z nejklasičtějších závodních her je Flamme Rouge, kde se hráči snaží dovést ke slávě svůj tým dvou cyklistů. Tato hra využívá jednu z nejklasičtějších a nejčistších podob závodění. Každý hráč může hýbat jen svými jezdci pomocí vykládání karet a jediným cílem je, aby jeden z jezdců hráče jako první dorazil do cíle. Nejsou zde sázky a každý odpovídá za svůj tým správným výběrem pohybových karet a dobře zvolenou strategií.
Jak už bylo zmíněno, závodění nemusí nutně znamenat vítězství dosažené tím, že figurka jako první dorazí do cíle, ale může jít o dosažení jiného, složitějšího cíle. V Istanbul jde například o získání pěti rubínů, v Jaipur o nasbírání 15 prestižních bodů, zatímco v Kereskedők völgyé se konec hry aktivuje položení osmé přihrádky. V těchto hrách nemusí hra končit okamžitě splněním podmínky, ale dokončí se probíhající kolo, aby všichni hráči odehráli stejný počet kol, takže vítězem nemusí být nutně ten hráč, který podmínku jako první vyvolal.
Shrnuto, hry s mechanikou závodu používají jednoduchou a starou mechaniku, ale vývoj her je i zde dobře sledovatelný a dávno překročil pouhé házej a posouvej. Závod jako mechanika přitom garantuje napínavou hratelnost, protože vítězství visí před očima každého hráče.
