Dnešní den je svátkem pro fanoušky Star Wars, neboť uplynulo přesně deset let od posledního celovečerního filmu s názvem
Samozřejmě nehodlám nikomu pokazit kinozážitek tím, že bych prozradil cokoliv ze zápletky, co by nebylo zřejmé z prvního uvedení, takže si může text bez obav přečíst kdokoli.
Nuže, nemohu popřít, že jsem velkým fanouškem Star Wars. Jako dítě jsem viděl první film a nebylo mi ani 14, když v kinech běžel i poslední díl první trilogie. Začátkem devadesátých let začaly vycházet i knihy a četl jsem je také jednu po druhé a obdivoval jsem, jak komplexní vesmír kolem těch tří filmů vznikl. Následovala prequel trilogie, která jednak značně otřásla vzpomínkami na staré filmy, a jednak ještě více rozšířila vesmír Hvězdných válek. Pak George Lucas v roce 2012 prodal svět, který stvořil, společnosti Disney. Ta zpráva fanoušky rozdělila a každý si představoval filmy s myšákem Mickeym, avšak objevily se i povzbudivé signály, nejvíce když oznámili, že nový film bude režírovat J.J. Abrams, který je veřejně známým velkým fanouškem Star Wars.
Tento jarní rok se objevil první teaser z filmu, kterému v létě následoval skutečný trailer, a to bylo poslední, co jsem před projekcí filmu viděl, protože jsem si všechno chtěl prožít na velkém plátně.
Film je přesně takový, jak zněly ukázky, tedy klasické Star Wars, které fanoušek vytvořil pro fanoušky. Samozřejmě hlavní titulní hudba a nápis vzdalující se do nekonečného vesmíru už v prvních minutách nastaví atmosféru, po které každý fanoušek touží, a tento pocit přetrvává během celého filmu.
Jednou z největších sil filmu jsou postavy. Všechny mladé postavy jsou jak sympatické, tak i nenáviděné, v závislosti na tom, na které straně stojí. Každá z nich je vybavena vlastnostmi, které jsme si dříve mohli oblíbit u Lukea, u Leiá a u Soloa, a když už padla řeč na „staré“ postavy, samozřejmě se všechny objevují ve filmu a ač uplynulých třicet let zanechalo na nich stopy, právě s nimi se Star Wars vesmír stává kompletním a jsou přesně takoví, jak jsme si je oblíbili.
Dalším vynikajícím přínosem filmu je, že tvůrci se vrátili k tomu, aby modely a masky postavili s co největší věrností, a to je na filmu vidět. Neběhají tam digitální postavy mezi digitálními kulisami, ale herečtí představitelé těla a krve, kteří dokážou prožít danou scénu, a to se v obraze projevuje. Totéž platí i pro vesmírné lodě a vesmírné bitvy, kde sice vidíme technologicky vylepšené modely, přesto však bojují X-szárny a TIE vadászok v leteckých soubojích, při nichž se člověku tají dech. A když už mluvíme o lodích, nemohu opomenout ani senzační kaskadérské kousky Millennium Falconu.
A konečně, Star Wars se vrátil tam, kde kdysi vznikl. Opustil centrální planetu a vrátil se na okraj, senátní síně vyměnil za trosky, pradávné ruiny a putyky. Erő se opět stalo mystickou věcí, jejíž pochopení, uchopení a použití je privilegiem jen vyvolených.
Shrnuto — ač je zážitek čerstvý, jak jen může být — domnívám se, že jsme dostali poctivý Star Wars film, přesně s tolika vizuálními momenty, napětím, humorem a dramou, kolik bude bohatě stačit až do pokračování za dva roky. A pokud by nám mezitím vyhládlo po dalším Star Wars zážitku, může naši touhu utišit za rok film Rouge One.
Je také důležité poznamenat, že i ti, kdo neznají předchozí dění nebo jim vzpomínky značně vybledly, si film užijí, protože řetězec konfliktů a událostí se z pohledu třiceti let téměř nijak neváže na A Jedi visszatér ani na dřívější filmy.
Směle do kina a ať je s vámi Síla!
